TRESTNÍ KOLEGIUM
____________________________________
sp. zn. Tpjn 301/2013
Stanovisko
trestního kolegia Nejvyššího
soudu
k výkladu
pojmu „množství větší než malé“ u omamných a psychotropních látek a přípravků
je obsahujících a
jedů (§ 283, § 284, § 285 tr.
zákoníku).
I. Pro naplnění znaku spočívajícího v
přechovávání pro vlastní potřebu ve smyslu § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku
postačí po formální stránce jakýkoliv způsob držení omamné nebo psychotropní látky
či jedu bez povolení pro sebe, aniž by ji pachatel musel mít přímo při sobě. Přechováváním
„pro vlastní potřebu“ se rozumí určení takové látky pro osobní spotřebu, tedy
výhradně pro pachatele tohoto trestného činu a nikoho jiného. Musí však
jít o držení takové látky v množství převyšujícím dávku potřebnou pro držitele
(podle stupně jeho závislosti), neboť držení jen jedné dávky konzumentem drog
před jejím použitím není přechováváním, ale jen tzv. spotřební držbou.
Za „množství větší než malé“
ve smyslu § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku
je třeba obecně považovat takové množství přechovávané omamné nebo psychotropní
látky nebo jedu,
které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku
obvyklého konzumenta.
Orientační hodnoty určující „množství
větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je
obsahujících jsou uvedeny v příloze k tomuto stanovisku. Při závěru o naplnění
uvedeného znaku je třeba podpůrně zohlednit, zda šlo o prvokonzumenta
či uživatele těchto látek v pokročilém stadiu závislosti, případně i jiné skutečnosti ovlivňující míru ohrožení života nebo
zdraví uživatele. [1]
II. U látek uvedených v § 1
nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví,
co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je
obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., a v příloze č. 1 k
tomuto vládnímu nařízení se za „množství větší než malé“ pokládá takové
množství jedu, které na základě současných vědeckých poznatků může po
jednorázovém nebo opakovaném podání způsobit poškození zdraví.
III. Pokud množství omamné a
psychotropní látky u pachatele, který přechovával takovou látku pro vlastní
potřebu, nedosáhne „množství většího než malého“, půjde při splnění ostatních zákonných znaků o přestupek na úseku
ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. j)
zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť neoprávněně
přechovával v malém množství pro svoji potřebu omamnou nebo psychotropní látku.
O d ů v o d n ě n í :
Předseda
trestního kolegia Nejvyššího soudu podle § 21 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o
soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, navrhl,
aby trestní kolegium Nejvyššího soudu zaujalo stanovisko k výkladu pojmu
„množství větší než malé“ u omamných a psychotropních látek a přípravků je
obsahujících a jedů (§ 283, § 284, § 285 tr. zákoníku).
Tento návrh
učinil předseda kolegia na základě uvážení významu předložené otázky
pro současnou rozhodovací praxi soudů s ohledem na to, že Ústavní
soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 13/12, ze dne 23. 7. 2013, zrušil
ustanovení § 289 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve
slovech „a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních
látek, přípravků je obsahujících a jedů“, a to dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce
zákonů. Současně zrušil ustanovení § 2 a přílohu č. 2 nařízení vlády
č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. Z této
skutečnosti plyne potřeba sjednotit rozhodovací činnost soudu – judikaturu
v otázce výkladu pojmu „množství větší než malé“ u omamných látek,
psychotropních látek a přípravků je obsahujících. V důsledku
uvedeného rozhodnutí totiž takříkajíc obživly i judikáty vydané před
vydáním citovaného nařízení, které však mohou být rozporné s pozdější
judikaturou, která již vycházela z tohoto nařízení vlády. Na tuto okolnost
poukázal i předseda a další členové velkého senátu.
Trestní
kolegium Nejvyššího soudu si před zaujetím stanoviska vyžádalo podle § 21 odst.
3 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů,
vyjádření od Ministerstva spravedlnosti České republiky, Ministerstva
vnitra České republiky, Nejvyššího státního zastupitelství, předsedů vrchních a
krajských soudů, právnických fakult v Praze, v Brně, v Plzni a
v Olomouci, Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, Ústavu státu a
práva Akademie věd České republiky a České advokátní komory. Dále byly požádáni
o vyjádření Národní protidrogový koordinátor při Úřadu vlády ČR, Národní
monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, Úřad vlády ČR –
Odbor protidrogové politiky – Národní monitorovací středisko pro drogy a
drogové závislosti, Ministerstvo zdravotnictví ČR (IOPL), Národní protidrogová
centrála Policejního prezidia ČR, Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty
Univerzity Karlovy v Praze, SNN České lékařské společnosti Jana
Evangelisty Purkyně, SANANIM, o.s., a Rada vlády pro koordinaci protidrogové
politiky. Spolu se žádostí o vyjádření jim zaslalo návrh stanoviska. Z těchto institucí se vyjádřily
Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, Institut pro kriminologii a
sociální prevenci, Krajský soud v Českých Budějovicích, Úřad vlády ČR
– Odbor protidrogové politiky – Národní monitorovací středisko pro drogy a
drogové závislosti.
Nejvyšší
státní zastupitelství v Brně zdůraznilo ve svém vyjádření k právní
větě pod bodem I. jako racionální argumentaci k redukci stanoveného
výchozího množství u níže uvedených a zároveň nejrozšířenějších omamných a psychotropních
látek. V případě kanabinoidů jsou vzájemně porovnávané hodnoty
kvantitativně neslučitelné. Do 31. 12. 2009 soudy
považovaly za množství větší než malé - v souladu s poznatky lékařské
vědy - 0,3 gramu
THC. Lze si tedy položit otázku, k jakým podstatným změnám
v poznatcích lékařské vědy došlo od 1. 1. 2010, jestliže od tohoto data
činí množství větší než malé 1 gram THC, resp. 1,5 gramu THC, tj.
pětinásobně více. Pokud bylo úmyslem zákonodárce projevit určité zmírnění
represe nedovoleného nakládání s kanabinoidy, našel adekvátní odraz v
privilegovaných skutkových podstatách trestných činů podle § 284 odst. 1
trestního zákoníku a § 285 trestního zákoníku. Nařízení vlády však takto
zákonodárcem nastolené rozvolnění trestní represe dále umocnil, a to
v rozporu s úlohou vlády pouze odvozeného normotvůrce, jak
konstatoval Ústavní soud. Fakticky došlo k dvojímu zmírnění trestní represe
v oblasti kanabinoidů, aniž by pro to byl založen věcný argument. Potřeba
redukce hodnot oproti zrušenému nařízení vlády zesiluje o to více, pokud se
konzumace kanabinoidů v tuzemských podmínkách citelně rozmáhá, čemuž
odpovídají také poznatky ze zprávy Evropského monitorovacího centra pro
drogy a drogovou závislost o stavu drogové problematiky v Evropě za rok
2012. Nepřesné stanovení hodnot u kanabinoidů vynikne ve srovnání
s minimální hranicí obsahu THC u marihuany a hašiše. Třebaže objektem
trestného činu podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku je ochrana
společnosti před nedovoleným nakládáním s kanabinoidy, hodnoty
stanovené zmiňovaným nařízením vlády nedůvodně upřednostňují látku THC, je-li
obsažena v marihuaně, oproti THC v hašiši, a to výrazně (srov. 1 gram oproti 1,5 gramu THC). Uvedený
rozdíl není zdůvodněn, přestože chemicky a zejména juristicky (ve smyslu
zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách) jde o látku
identickou. Pokud trestní kolegium Nejvyššího soudu shledá přesvědčivé
argumenty pro setrvání na výše naznačeném dvojitém rozvolnění trestní represe
v oblasti kanabinoidů, zřejmě by mělo dojít k redukci minimálního množství
THC v případě marihuany, a to alespoň na hodnotu zakotvenou u hašiše.
Tímto se zmírní důsledky dříve nastoleného rozvolnění trestní represe.
Odvozené použití výchozí hodnoty množství většího než malého pro stanovení
rozsahů drogové trestné činnosti ukazuje nutnost zpřísnění postihu ke
kanabinoidům, zejména při zohlednění trendu rozvoje velkokapacitních pěstíren
konopí umožňujících neomezenou produkci uvedené drogy průmyslovým způsobem. Obdobný
závěr lze vztáhnout k omamné látce kokain. Co se týče metamfetaminu jako jedné
z nejrozšířenějších drog na území České republiky, návrh stanoviska
trestního kolegia Nejvyššího soudu správně upozorňuje, že k podstatnému
nárůstu množství většího než malého nedošlo. Přesto i v tomto případě
se lze domnívat, že uvedené množství by mělo být oproti zrušené příloze
vládního nařízení přehodnoceno. Nárůst této hodnoty ve srovnání s dřívější
praxí je sice jen mírný (0,6
gramů, resp. 0,72 gramu oproti původní hodnotě 0,5 gramů
metamfetaminu), avšak ani pro to nezaznívá věcný argument. Je možné se
přiklonit k vyjádření Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a
vyšetřování Policie ČR, že i produkce metamfetaminu je gradující a trend
spočívá v zdokonalování a intenzifikaci výroby. Z tohoto důvodu se zdá být
přiléhavější návrat k předchozí hodnotě účinné látky metamfetaminu, tj. na
0,5 gramu.
Lze přisvědčit názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu,
že ačkoli nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 13/12 zrušil zmocňovací ustanovení § 289 odst. 2 trestního
zákoníku k vydání nařízení vlády ke stanovení, jaké je množství větší než
malé i u jedů, ponechal nedůsledně v platnosti § 1 odst. 2
nařízení vlády č. 467/2009 Sb., a proto nezbývá než se zabývat i
tímto pojmem ve vztahu k nakládání s jedy. Souhlasíme, že vymezení
„množství větší než malé“ se u jedů přebírá z nařízení vlády č. 467/2009
Sb., kdy se za něj pokládá takové množství jedu, které na základě současných
vědeckých poznatků může po jednorázovém nebo opakovaném podání způsobit
poškození zdraví. Protože právní věta pod bodem II. návrhu stanoviska trestního
kolegia Nejvyššího soudu rozšiřuje záběr posuzované problematiky i mimo pojem
„množství větší než malé“ u omamných a psychotropních látek a přípravků je
obsahujících, bylo by vhodné dát do názvu předmětu tohoto stanoviska
i odkaz na jedy. Dále ve
srovnání s omamnými a psychotropními látkami a přípravky je
obsahujícími se u jedů prosazuje volnější vymezení [nikoli prostřednictvím
stanovených hodnot v tabulkách], které vyžaduje odborné zkoumání
k působení daného jedu na zdraví lidského organismu, přičemž je třeba
určit prahové množství jedu v hmotnostních nebo objemových veličinách, které
je způsobilé vyvolat poškození zdraví, tedy podřazením stanovit naplnění
znaku „množství větší než malé“. Zatím se nepodařilo - a bude tomu nadále,
přebírá-li se stejný přístup - dosáhnout deklarovaného potenciálu stanovení a
tím pádem také sjednocení uvedených hodnot, jako u omamných
a psychotropních látek, chybí-li u jedů i rozhodovací praxe
vyšších soudů.
K právní
větě pod bodem III. stanoviska neuplatnilo Nejvyšší státní zastupitelství žádné
připomínky.
Institut pro
kriminologii a sociální prevenci úvodem samotných připomínek konstatuje, že
principy, z nichž vychází právní věta navrhovaného stanoviska, pokládá
za věcně správné. Navrhované stanovisko představuje shrnutí
nejdůležitějších bodů judikatury k této otázce z období před 1.
lednem 2010, přičemž reaguje na některé změny, ke kterým od té doby došlo
v oblasti právní úpravy i poznání drogové problematiky jako celku.
Podle jejich názoru ovšem není zcela vhodné, aby součástí stanoviska trestního
kolegia Nejvyššího soudu byla tabulka s orientačními hodnotami „množství
většího než malého“ pro jednotlivé OPL, a to z několika důvodů.
Jednak by stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu měla mít v zájmu
sjednocování rozhodovací činnosti soudů spíše obecnější charakter, nikoliv
charakter technické normy, jakou mělo např. nařízení vlády č. 467/2009 Sb.
Pokud trestní kolegium pokládá za vhodné vyjádřit se ke konkrétním hodnotám
OPL, jež by orientačně mohly znaku „množství větší než malé“ odpovídat, bylo by podle
jejich názoru vhodnější učinit tak odkazem na dokument jiného orgánu
(např. na tabulku, obsaženou ve zrušeném nařízení vlády, na tabulky,
obsažené v interních předpisech státního zastupitelství či policie,
apod.), jak to činilo rozhodnutí Nejvyššího soud, publikované pod č. 46/2000
Sb. rozh. tr. Nelze také přehlédnout, že situace na drogové scéně nejen
v ČR je velmi dynamická. Objevují se stále nové látky
s psychoaktivními účinky, obdobnými účinkům OPL, „tradiční“ OPL jsou
modifikovány tak, aby měly podstatně vyšší obsah účinné látky, než bylo dosud
obvyklé (příklad hydroponně pěstovaného konopí), atd. To vše, společně
s již uvedenými důvody povede podle jejich názoru k neustálému tlaku
na úpravy tabulky orientačních hodnot [tím spíše, že tabulka by stejně
jako ve zrušené části nařízení vlády patrně měla naplnění znaku „množství větší
než malé“ vázat na splnění kritéria určité minimální hmotnosti směsi
s účinnou látkou a zároveň určité minimální hmotnosti (obsahu) účinné
látky ve směsi].
Krajský soud v Českých Budějovicích
považuje za žádoucí přijetí stanoviska k výkladu pojmu „množství větší
než malé“ z důvodu principu právní jistoty, předvídatelnosti právního
řádu a seznatelnosti rozhodnutí. Přijetí tohoto stanoviska k výkladu pojmu „množství
větší než malé“ pak je významné nejenom z hlediska skutkové
podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §
284 tr. zákoníku, ale také pro stanovení jednotného výkladu pro pojmy
„většího rozsahu, značného rozsahu a velkého rozsahu“ zejména u trestného činu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku pro jehož kvalifikované skutkové
podstaty je uvedený pojem východiskem pro stanovení jejich rozsahu (trestné činnosti).
Za žádoucí považuje také krajský soud přijetí uvedeného stanoviska
v otázce způsobu držení omamné a psychotropní látky v navrhované
formě, tedy se závěrem, že po formální stránce je naplňována
skutková podstata trestného činu podle § 284 tr. zákoníku i tehdy, aniž by pachatel
musel mít tuto omamnou a psychotropní látku přímo při sobě. Akceptovat také lze
formulaci uvedeného stanoviska v právní větě pod bodem I. ve formálním
i obsahovém vymezení pojmu tzv. „spotřební držby“. Proto krajský soud
vyjadřuje souhlasné stanovisko s navrhovaným zněním právních vět pod bodem
I. a II. K právní větě pod bodem III. krajský soud také vyjadřuje
souhlasné stanovisko s navrhovaným zněním, přičemž poukazuje na rozdílnou
rozhodovací praxi okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Českých
Budějovicích. Některé okresní soudy v případě neprokázání přechovávání
omamné a psychotropní látky pro vlastní potřebu z hlediska jejího množství,
tedy „v množství větší než malém“, rozhodují o zproštění obžalovaného
podané obžaloby, jakkoli by správně měl být žalovaný skutek postoupen
příslušnému správnímu orgánu k posouzení, zda se nejedná o přestupek
na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1
písm. j) zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších
předpisů.
Úřad
vlády ČR – Odbor protidrogové politiky – Národní monitorovací středisko
pro drogy a drogové závislosti ve svých připomínkách uvedl, že drogová
politika jako taková má omezenou účinnost v řešení drogového problému.
Drogová politika, zejména represe, způsobuje nežádoucí následky. Účinným
řešením je snižovat negativní dopady užívání drog a drogových politik,
zejména represe. Je potřeba dbát na to, aby nedošlo k přepínání represe,
neboť ta má tendenci dominovat při hledání řešení na úkor jiných typů intervencí.
Řešení motivované co nejnižšími negativními zdravotními a sociálními dopady
není liberalizační. Neexistují důkazy o účinnosti represivních opatření. Vyšší
míra represe a nezákonnosti držených množství drog vede k veřejným zdravotním
škodám, které jsou dány vyšším podílem skryté části problémových uživatelů drog
a závislých. Z toho pramení nižší a pozdější kontakt
s pomáhajícími službami a vyšší míra výskytu zdravotních následků užívání
drog. Obecně platí, že nezákonnost drog zvyšuje jejich cenu, což vede uživatele
spíše k injekční aplikaci (namísto kouření nebo „šňupání“), aby tak
maximálně využili možnosti omezené nabídky. Sám přechod na injekční užívání je
celosvětově spojen s většími zdravotními riziky. Vyšší kriminalizace
držení drog může například vést k tomu, že injekční uživatelé drog se
často uchylují k injekční aplikaci ve spěchu a hygienicky rizikových
podmínkách, čímž se zvyšuje nebezpečí šíření krví přenosných nákaz jako je
HIV/AIDS a virové hepatitidy. Jakékoli krátkodobé omezení prodeje drog
v důsledku intenzivních policejních akcí může být vyváženo následnými
negativními dopady v oblasti veřejného zdraví. Snižuje se kontakt
s preventivními a léčebnými službami. Dalším zdravotním rizikem spojeným
s užíváním drog je předávkování. Obecně lze říci, že vyšší míra represe se
může promítnout ve zvýšení veřejných zdravotních rizik prostředí, ve kterém
dochází k užívání drog. Limitní množství drog pro účely prosazování práva
jsou stanovena v řadě zemí, i když v právních systémech a principech
jednotlivých zemí existují značné rozdíly. Nicméně se zdá, že napříč zeměmi
nevychází stanovené limity z žádných důkazů či doložitelných postupů (Transnational
Institute and European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction, 2011). Např. v Rakousku jsou
snad prahové hodnoty nastaveny po konzultaci pouze s jediným akademickým
funkcionářem. Existují paradoxní a neodůvodnitelné situace jako: v České
republice je hmotnostní limit u heroinu vyšší než u kokainu zatímco
v jiných zemích je tomu naopak, a to několikanásobně. V Litvě je práh pro
osobní držení hašiše téměř stejný jako u kokainu apod. Zdá se, že tyto
diskrepance jsou způsobeny různou mírou užívání různých látek v různých
zemích, např. vysoká míra užívání kokainu ve Španělsku byla důvodem pro vyšší
limit u kokainu než u extáze. Všeobecně však je možno konstatovat, že při
stanovení limitů se národní vlády a autority neřídí vědeckými důkazy nebo
postupy. To platí také pro změny limitů, ke kterým v různých zemích
dochází (viz poslední pokus Policie ČR a Ministerstva vnitra snížit limity
u pervitinu a konopných drog v nařízení vlády č. 467/2009 Sb.
ještě předtím, než jej zrušil Ústavní soud). Existuje také značná nekonzistence
u stanovení limitů pro pěstování rostlin konopí pro vlastní potřebu a stanovení
konopí jako drogy, např. ve zrušené části nařízení vlády č. 467/2009 Sb. byl
limit pro marihuanu 15 g,
zatímco v nařízení vlády č. 455/2009 Sb., které se týká limitních množství
rostlin a hub obsahujících OPL, je limitní počet rostlin konopí 5 kusů, což
může znamenat až několik stovek gramů konopné drogy. Podobná diskrepance
existuje např. také v Belgii. Ke všem těmto připomínkám je třeba
přihlédnout při formulaci stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu.
Nálezem pléna
Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, bylo zrušeno dnem
vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů ustanovení § 289 odst. 2 zákona
č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), ve slovech
„a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků
je obsahujících a jedů“. Současně pozbyly platnosti ustanovení § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády
č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje
za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních
látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012
Sb. (dále jen „nařízení vlády č. 467/2009 Sb.“). Návrh na zrušení
zbývajících částí ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku byl odmítnut. Nález byl
vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 23. 8. 2013 pod č. 259/2013 Sb. K odůvodnění
tohoto nálezu Ústavní soud uvedl, že normotvorná kompetence prostřednictvím
vládních nařízení je samostatnou nařizovací pravomocí podle čl. 78 Ústavy.
V takovém případě je vláda oprávněna vydávat nařízení k provedení zákona a v
jeho mezích a nepotřebuje k tomu žádné zvláštní zmocnění parlamentu. Ovšem v
souladu se zásadami demokratického právního státu je možné i výslovné zmocnění
vlády k vydání nařízení. V takových případech platí ústavní podmínka, že
rámcové upřesnění takového zmocnění musí být přímo v zákoně [srov. nález ze dne
21. 12. 1993, sp. zn. Pl. ÚS 19/93, (N 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sb.)]. Pokud se s
vydáním nařízení vlády nepočítá, zákon mlčí (což však nemusí znamenat, že nelze
k provedení zákona a v jeho mezích nařízení vlády vydat). V každém případě nařízení
vlády nemůže vybočit ze zákonných mezí – nemůže být praeter legem – a musí
se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze
smyslu a účelu zákona [nález ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 43/97, (N 48/10
SbNU 319; č. 119/1998 Sb.), nález ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. Pl. ÚS
45/2000, (N 30/21 SbNU 261; č. 96/2001 Sb.)]. Zcela volnou úvahu exekutiva
nikdy nemá i proto, že je vždy omezena Ústavou, mezinárodními smlouvami a
obecnými právními principy [nález ze dne 25. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 17/95, (N
67/4 SbNU 157; č. 271/1995 Sb.)].
Jak dále
Ústavní soud zdůraznil, přísluší-li normotvorná pravomoc jinému orgánu,
tak vláda není oprávněna k jejímu výkonu na podkladě čl. 78 Ústavy [nález ze
dne 8. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 50/04, (N 50/40 SbNU 443; č. 154/2006 Sb.)].
Jedná se o klíčovou otázku dělby moci mezi mocí legislativní a exekutivní v
oblasti normotvorné. Ani zákonodárce formou obyčejných zákonů tuto pravomoc
nevytváří. Principu dělby moci naopak odpovídá, že ústavní rozhraničení
pravomoci stanoví limity jak orgánům moci výkonné, tak moci zákonodárné [nález ze
dne 20. 10. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 52/03, (N 152/35 SbNU 117; č. 568/2004
Sb.)]. Z pojmu právního státu, jenž nachází své ústavní zakotvení v čl. 1
Ústavy, vyplývá totiž princip, že ani zákonodárce ani exekutiva nemohou s
formami práva, tj. s prameny práva, nakládat libovolně, nýbrž se musí
řídit hledisky ústavodárce, jakož i hledisky dalšími, zejména
transparentnosti, přístupnosti a jasnosti [nález ze dne 23. 5. 2000, sp.
zn. Pl. ÚS 24/99, (N 73/18 SbNU 135; č. 167/2000 Sb.)].
Uvedené
zásadní stanovisko přitom rozhodně není v tuzemském konstitucionalismu ničím
novým. Již v počátcích budování demokratické republiky v tuzemsku bylo
konstatováno, že zákonodárný akt obsahující vpravdě delegaci zákonodárné moci
na vládu by měnil ústavní listinu tím, že by k ní připojil dosud
neobsaženou výhradu, že moc zákonodárnou vykonává Národní shromáždění jen
potud, pokud ji nedelegovalo na vládu (srov. nález Ústavního soudu
Československé republiky ze dne 7. 11. 1922, č. j. úst. 120/22-2/10,
in: Úřední list republiky Československé 1922: 284, 5605-5608).
Z toho tedy
podle názoru Ústavního soudu plyne, že ústavní vymezení odvozené normotvorby
exekutivy musí být vydáno oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí
vyhrazených zákonu a musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný
standard, musí být tedy otevřen prostor pro sféru nařízení. Nařízení vlády tedy
podobně jako jiný podzákonný předpis může toliko podrobněji konkretizovat
problematiku upravenou v základních rysech již samotným zákonem [srov.
nález ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 45/2000
(N 30/21 SbNU 261; č. 96/2001 Sb.), nález ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. Pl.
ÚS 5/01 (N 149/24 SbNU 79; č. 410/2001 Sb.), nález ze dne 11. 10. 1995,
sp. zn. Pl. ÚS 3/95 (N 59/4 SbNU 91; č. 265/1995 Sb.) aj.].
Ústavní soud
vnímá rozdíl ve vyjádření zásady nullum crimen sine lege v čl. 7 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), který
evidentně našel výraz nejen ve formálně benevolentním přístupu Evropského soudu
pro lidská práva v otázce, co vše lze považovat za zákon, ale v
posuzovaném případě i ve vyjádření Senátu Parlamentu České republiky. Ten totiž
očividně termíny zákon a právo směšuje. Ostatně v návaznosti na vlastní
právní úpravu, resp. její absenci, lze vysledovat v dané oblasti ve státech
Rady Evropy různá legislativní řešení. Ústavní soud ovšem i při vázanosti
Úmluvou je povinen dávat přednost úpravě základních práv a svobod v jejich
tuzemském pojetí, pakliže poskytují vyšší standard ochrany. Nota bene, pokud
tím má být reflektována úprava Ústavy samotné (srov. též rozhodnutí německého
Spolkového ústavního soudu sp. zn. 2 BvR 2236/04 ze dne 18. 7. 2005).
Mezi hledisky
ústavního vymezení odvozené normotvorby exekutivy figuruje i zákaz zasahovat do
věcí vyhrazených zákonu, jak bylo vyloženo výše. Ústavní soud přitom v minulosti
v souvislosti s právní úpravou jiné oblasti vyložil, že nelze připustit, aby se
sféra ochrany základních práv a svobod dostala pod pravomoc moci výkonné, která
k tomu není oprávněna [nález ze dne 10. 7. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 35/95 (N
64/5 SbNU 487; č. 206/1996 Sb.)]. Vymezení, které jednání je trestným činem,
je podle čl. 39 Listiny svěřeno toliko zákonu, k jehož vydání je podle čl. 15,
čl. 41 odst. 1, čl. 45 – 48 Ústavy kompetentní toliko Parlament. Směšování
pojmů zákon a právo, jež bylo zmíněno výše, je tedy v podmínkách České
republiky v oblasti základních práv a svobod vyloučeno.
Právě s
ohledem na to, že ústavodárce svěřil kompetenci k vymezení skutkové podstaty
trestného činu výhradně zákonu, vyloučil tím v jiných případech možnou a
žádoucí sekundární úpravu věcí nepředvídatelných v momentu přijetí zákona,
podléhající častým změnám, podrobnostem zejména technicistního charakteru, kdy
zákonný základ může obsahovat jen to nejpodstatnější (srov. Vopálka, V. Prameny správního práva, in:
Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck,
2009, s. 70).
Napadená
úprava přitom ani zcela nenaplňuje zásadu, podle které musí být zákon, na který
odkazuje čl. 39 Listiny, formulován s dostatečnou mírou určitosti pro své
adresáty (lex certa). Jak dokládá aplikační praxe, nová úprava, tak jako ta
minulá, potřebuje následné dotvoření skrze výklad provedený mocí soudní při
rozhodování o konkrétních případech (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10.
2010, sp. zn. 8 Tdo 830/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp.
zn. 15 Tdo 1003/2012, aj.). Derogací tak znovu mohou nabýt významu dřívější
judikáty přiměřeně definující malé a větší než malé množství psychotropní látky
[srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000,
(in: Právní rozhledy, 2000, č. 10, s. 469) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2000,
sp. zn. 2 Tz 203/99, (in: Soudní judikatura, 2000, č. 5,
IV-13) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 3 Tz 56/2001,
aj.], případně pro ranou fázi přípravného řízení i orientační tabulky orgánů
veřejné žaloby, tak jak byly vymezeny např. v příloze 2 již zrušeného
pokynu obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně ze dne 29. 1. 2008, č. 1/2008.
Z ústavněprávního hlediska proto není zapotřebí přijetí nové právní úpravy,
ledaže k ní bude chtít zákonodárce přistoupit v souladu se zde vyloženými
principy.
Ze shora
vyložených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že je ustanovení § 289 odst. 2
tr. zákoníku ve slovech „a jaké je množství větší než malé u omamných látek,
psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů“ v rozporu s čl. 39
Listiny, ve spojení s čl. 78 Ústavy, a proto je podle § 70 odst. 1 zákona
č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., zrušil.
Protože neshledal relevantní důvod pro odklad derogace, tak rozhodl o zrušení
dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Současně bylo v souladu s
ustanovením § 70 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vysloveno, že nařízení vlády
č. 467/2009 Sb. pozbývá platnost v ustanoveních, která byla vydána na základě
zrušené části napadeného zákonného ustanovení [srov. nález ze dne 30. 11. 1994,
sp. zn. Pl. ÚS 5/94 (N 59/2 SbNU 155; č. 8/1995 Sb.), nález ze dne 11. 10.
1995, sp. zn. Pl. ÚS 3/95 (N 59/4 SbNU 91; č. 265/1995 Sb.), nález ze
dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 (N 16/21 SbNU 113; č. 64/2001
Sb.)].
Z uvedeného nálezu ze dne 23. 7. 2013,
sp. zn. Pl ÚS 13/12, tedy vyplývá, že Ústavní
soud nepředpokládá přijetí nové právní úpravy, ledaže k ní bude chtít
zákonodárce přistoupit v souladu s principy v něm vyloženými. Naopak
považuje za relevantní následné dotvoření trestního zákoníku skrze výklad provedený mocí soudní, a
v tomto směru dokonce poukazuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu,
a to usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 8 Tdo
830/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15
Tdo 1003/2012 aj.), přičemž dokonce předpokládá, že derogací znovu mohou nabýt
významu dřívější judikáty přiměřeně definující malé a větší než malé množství
psychotropní látky [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn.
4 Tz 142/2000 (in: Právní rozhledy, 2000, č. 10, s. 469), rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 2 Tz 203/99
(in: Soudní judikatura, 2000, č. 5, IV-13), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
19. 4. 2001, sp. zn. 3 Tz 56/2001, aj.]. Tato rozhodnutí však jednotně nevykládají,
a to i v důsledku změny právní úpravy spočívající zejména
v přijetí nového trestního zákoníku, znak „množství větší než malé“.
V rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 3 Tz 203/99, se k posuzované
problematice uvádí, že zákonným požadavkem pro naplnění skutkové podstaty
trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a
jedů podle § 187a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), je, aby pachatel takovou látku
přechovával v množství větším než malém. Malé množství omamných a
psychotropních látek lze vymezit tak, že se tím rozumí individuálně určená
denní dávka omamné nebo psychotropní látky v množství obvyklém pro
konkrétní osobu užívající tyto látky, která odpovídá stupni její závislosti na
těchto látkách, aniž je způsobilá vážně ohrozit zdraví nebo život této osoby.
Podle rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000, za množství
větší než malé ve smyslu § 187a odst. 1 tr. zák. je třeba považovat takové
množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které podle
ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých
dávek pětinásobně až desetinásobně (v případě metamfetaminu – base
desetinásobně, tj. 0,5 g)
převyšuje běžnou jednorázovou dávku průměrného konzumenta. Pro vymezení
množství většího než malého lze přihlédnout k tabulce v příloze
č. 1 pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne
27. 4. 2000, v níž bylo vycházeno z mezinárodních
zkušeností i medicínských hledisek. Lze tedy souhlasit
i se stanovením hmotnosti 10 g (asi 200 běžných dávek průměrného
konzumenta) metamfetaminu – base pro naplnění kvantitativního hlediska znaku
„ve větším rozsahu“ podmiňujícího použití vyšší trestní sazby. Předmětnou
tabulkou i pokynem obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne 27.
4. 2000 bude však nutno provést důkaz, neboť se nejedná o obecně závazný právní
předpis. Nelze však pominout fakt, že jde pouze o hledisko kvantitativní
(o hlediscích kvalitativních bylo hovořeno výše), přičemž obě tato hlediska je
třeba posuzovat se zřetelem na ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., podle něhož
k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen
tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti
trestného činu pro společnost. Zde bude nezbytné především pečlivě zvážit
míru drogové závislosti pachatele a s tím související běžnou dávku drogy
takové osoby. Pokud tato dávka bude mnohonásobně převyšovat běžnou dávku
průměrného konzumenta drog, takže 200 dávek takto drogově závislé osoby bude
mnohonásobně vyšší v hmotnostním vyjádření než 200 dávek průměrného
konzumenta drogy, nebude možno vzhledem k ustanovení § 88 odst. 1
tr. zák. přihlédnout pro naplnění kvantitativního hlediska znaku „ve
větším rozsahu“ k hmotnosti drogy uvedené ve shora uvedené tabulce, která
je přílohou pokynu nejvyššího státního zástupce, neboť u takto drogově závislé
osoby uvedené množství drog podstatně nezvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného
činu pro společnost (uveřejněno pod č. 46/2000 Sb. rozh. tr.).
V rozsudku ze
dne 19. 4. 2001, sp. zn. 3 Tz 56/2001, Nejvyšší soud zdůraznil, že trestní
zákon blíže nespecifikuje, jaké množství bez povolení přechovávané drogy
se považuje za „množství větší než malé“. Z účelu ustanovení § 187a
tr. zák. však lze dovodit, že k trestní odpovědnosti pachatele postačí
takové množství, které znamená zvýšené nebezpečí pro zdraví nebo život člověka.
Dosavadní judikatura (srov. rozhodnutí pod č. 46/2000 Sb. rozh. tr.)
řeší předmětnou otázku tak, že za množství větší
než malé dle § 187 odst. 1 tr. zák., je třeba považovat
takové množství drogy, které vícenásobně – podle ohrožení
vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje
běžnou dávku průměrného konzumenta (v případě matamfetaminu desetinásobně). V příloze
(tabulce) k pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000,
využívané i v praxi soudů, jsou uvedeny orientační hodnoty odpovídající
znění ustanovení § 187a odst. 1, 2 tr. zák. u nejčastěji se vyskytujících
drog. U metamfetaminu (pervitinu) se zde považuje za množství větší než malé
500 mg této látky (tj. asi 10 dávek po 50 mg). S přihlédnutím
k množství přechovávané drogy (pokud nepůjde o hodnoty výrazně pod
stanovenou orientační hranicí) bude zpravidla spojena nutnost odborného
posouzení, do jaké míry by bylo dané množství určité drogy způsobilé ohrozit
život nebo zdraví jejího držitele, tj. osoby, která tuto látku bez povolení
přechovává. K tomuto účelu je zapotřebí přibrat podle § 105
odst. 1 tr. ř. příslušného znalce, a to z oboru zdravotnictví, odvětví
toxikologie. V jednoduchých případech může tento posudek nahradit i
odborné vyjádření příslušného orgánu (§ 105 odst. 1 věta druhá tr. ř.). Za
určitých okolností bude přicházet v úvahu i zkoumání znalci
z oboru psychiatrie (§ 116 odst. 1 tr. ř.), jak o tom bude ještě dále
pojednáno. V projednávané trestní věci ze spisu vyplývalo, že
u obviněného bylo zajištěno 14 ks tzv. „psaníček“ obsahujících 278,4 mg
krystalické látky, jež byla chemickou analýzou identifikována jako
metamfetamin, jehož celková hmotnost činila 216 mg, tzn., že nedosahovala
ani poloviny výše uvedené orientační hodnoty 500 mg. Tomu odpovídaly i závěry znalkyně
z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, podle níž u obviněného,
jako osoby nenavyklé na metamfetamin a bez jiných chorobných změn,
se dá předpokládat, že i kdyby celé zajištěné množství (216 mg
metamfetaminu) bylo požito jednorázově, nemuselo by ohrozit jeho život a
v jednotlivých dávkách odpovídajících 15,43 mg pak ani podstatně jeho
zdraví. V závěru svého posudku znalkyně poukázala na to, že posouzení
případné závislosti obviněného by ovšem bylo v kompetenci znalců
z oboru psychiatrie.
Podle usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 8 Tdo 830/2010, se pro naplnění
znaků provinění nedovolené výroby omamných a psychotropních látek a jedů podle
§ 187a tr. zák. vyžaduje, aby omamná nebo psychotropní látka v množství
větším než malém byla bez povolení přechovávána. Přechováváním ve smyslu
zákonných znaků § 187a tr. zák. se rozumí přechovávání pro sebe, přičemž
pachatel nemusí mít látku přímo u sebe, ale postačí, že ji má ve své moci.
Na délce doby přechovávání nezáleží, hraje však významnou roli při posuzování
materiální stránky. Praxe soudů do 31. 12. 2009 považovala za množství větší
než malé takové množství přechovávané látky, které vícenásobně (podle ohrožení
vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých dávek) převyšuje
běžnou dávku průměrného konzumenta. V případě THC a jeho derivátů se tak
děje v množství pohybujícím se kolem 10 dávek po 30 mg, tj. 0,3 g. Po subjektivní stránce
se vyžaduje úmysl, tedy nejméně vědomost pachatele o tom, že látka, kterou
přechovává, je omamná látka. Za významné ovšem dovolací soud také pokládá,
že soud prvního stupně bude muset konfrontovat dosavadní závěry s novou
právní úpravou privilegované skutkové podstaty trestného činu přechovávání
omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku (zákon č.
40/2009 Sb.) účinného od 1. 1. 2010. Z pohledu zásad o časové
působnosti trestních zákonů totiž platí, že trestnost činu se posuzuje podle
zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se
posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější (§
16 odst. 1 tr. zák., § 2 odst. 1 tr. zákoníku). Je zjevné, že právě
v oblasti trestního postihu neoprávněného přechovávání omamné a
psychotropní látky pro vlastní potřebu (§ 284 tr. zákoníku) ve spojení
s nařízením vlády č. 467/2009 Sb. došlo k významnějším změnám,
které ve svých důsledcích znamenají příznivější posuzování trestnosti téhož
činu. Dovolací soud připomíná, že podle zmiňovaného nařízení ohledně konopí
platí, že trestným činem podle ustanovení § 284 tr. zákoníku je držení
více než 15 g
sušiny konopí (tj. skutečně zadržená hmota), ovšem za předpokladu, že obsahuje
více než 1,5 g účinné látky, tj. delta-9-tetrahydrocannabinolu. Pokud
by obsah účinné látky byl nižší, mohlo by se jednat o přestupek.
Posledním
relevantním rozhodnutím je usnesení velkého senátu trestního kolegia ze dne
27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, podle kterého Nejvyšší soud s
přihlédnutím k jeho dřívějším usnesením ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo
729/2010, a ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, ale i k dalším
rozhodnutím citovaným v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7.
2012, sp. zn. 5 Tdo 3/2012, dospěl k názoru, že pro závěr o naplnění znaků
spočívajících ve spáchání trestného činu „ve větším rozsahu“, „ve značném
rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3
písm. c), d) tr. zákoníku může být dostatečným východiskem určitý násobek
takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího
omamnou nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb.,
označeno jako „množství větší než malé“ (viz třetí a pátý sloupec přílohy
č. 2 k citovanému nařízení vlády). Obdobně se totiž určoval v minulosti
i „větší rozsah“ spáchání trestného činu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) a §
187a odst. 2 tr. zák., jak bylo výše uvedeno, a ze stejného způsobu
stanovení jednotlivých rozsahů vycházejí též zmíněná dřívější rozhodnutí
Nejvyššího soudu učiněná již za účinnosti nového trestního zákoníku, v kterých
senáty Nejvyššího soudu posuzovaly naplnění zákonných znaků trestného činu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami
a s jedy podle § 283 tr. zákoníku (kromě usnesení Nejvyššího soudu ze dne
11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 729/2010, a ze dne 24. 11. 2010, sp.
zn. 7 Tdo 1337/2010, jde o další usnesení např. ze dne 12. 5. 2010,
sp. zn. 8 Tdo 463/2010, ze
dne 25. 1. 2011, sp. zn. 6 Tdo 42/2011, ze dne
16. 3. 2011, sp. zn. 3 Tdo 187/2011, a ze dne
22. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1103/2011). Základem pro toto
určení by tedy měl být násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako
množství větší než malé ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb. (pátý sloupec
v jeho příloze č. 2). Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství
účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná
jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou
pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu
§ 283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze č. 2 citovaného
nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo
jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.
Z tohoto
přehledu rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se dotýkají stanovení „množství
většího než malého“, je zcela zřejmé, že dosavadní judikatura, zejména pokud by
měly derogací, jak naznačuje Ústavní soud, znovu nabýt významu dřívější
judikáty přiměřeně definující malé a větší než malé množství omamné nebo psychotropní
látky [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz
142/2000 (in: Právní rozhledy, 2000, č. 10, s. 469), rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 3 Tz 203/99 (in: Soudní judikatura, 2000, č. 5,
IV-13), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 3 Tz 56/2001,
aj.], nevykládá jednotně znak trestného činu podle § 284 odst. 1, 2
tr. zákoníku „v množství větším než malém“. Tento znak je navíc základem
pro výklad navazujících znaků spáchání trestného činu „ve větším rozsahu“, „ve
značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm.
c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku a § 284 odst. 3, 4 tr. zákoníku.
V důsledku toho jsou splněny podmínky stanovené v § 14 odst. 3 a
§ 21 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších
předpisů, pro vypracování stanoviska, zvláště když jinak, zejména vzhledem k velkému
množství omamných a psychotropních látek, kterých je nyní podle zákona č.
167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, a nyní již zrušené přílohy č. 2 k nařízení
vlády č. 467/2009 Sb., nejméně 148, reálně hrozí nejednost v rozhodování soudů
v celé České republice při posuzování trestné činnosti spojené
s nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a jedy (tzv.
drogovou kriminalitou).
I.
Nejprve je
třeba vyřešit vztah tzv. spotřební držby omamné nebo psychotropní látky
k množství většímu než malému takové látky. V tomto směru není třeba
podle názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu v zásadě měnit dosavadní
judikaturu, která se v praxi osvědčila, ovšem s výjimkou, zda při
posuzování „množství většího než malého“ jde o hodnoty, které jsou
stanoveny absolutně, či jde o hodnoty orientační, u kterých je třeba přihlížet
podobně jako u rozsahů (značného či velkého) k dalším okolnostem. Proto je
nutné pro úplnost uvést, že pro naplnění znaku „přechovávání“ ve smyslu § 187a
odst. 1 tr. zák. postačí po formální stránce jakýkoliv způsob držení
omamné nebo psychotropní látky či jedu bez povolení pro sebe. Musí však jít o
držení takové látky v množství převyšujícím dávku potřebnou pro držitele
(podle stupně jeho závislosti), neboť držení jen jedné dávky konzumentem drog
před jejím použitím není přechováváním, ale jen tzv. spotřební držbou, byť
by šlo o množství jinak naplňující znak „množství větší než malé“. Pojem
„přechovávání“ (pro vlastní potřebu) vyjadřuje nezákonné ukrývání takové látky
na pozdější dobu, bez záměru tuto látku v nejbližší době fyzicky užít
pro sebe. Proto na rozdíl od subsidiárního ustanovení § 284 odst. 1 tr.
zákoníku používá zákonodárce v primárním ustanovení § 283 odst. 1 tr.
zákoníku termínu „opatří“ (pro jiného) i „přechovává“ (pro jiného), takže
trestné je podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku i opatření jakéhokoliv
množství předmětné látky (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000, publikovaný pod č. 46/2000 Sb.
rozh. tr.). Pod pojmem „přechovávání“ je třeba rozumět držení takové látky,
aniž by ji pachatel musel mít přímo při sobě. Postačí, že ji má ve vlastní
dispozici (např. uloženou v trezoru, zakopánu v zemi nebo ukrytou na
jiném místě, popř. uloženou u známé osoby apod. Na délce přechovávání
nezáleží, může však mít význam pro stanoven druhu trestu a jeho výměry. Výsledkem
této protiprávní činnosti bude zpravidla následná konzumace psychotropní nebo
omamné látky. Přechováváním „pro vlastní potřebu“ se rozumí určení takové látky
pro osobní spotřebu, tedy výhradně pro pachatele tohoto trestného činu a nikoho
jiného. Pokud by ji přechovával pachatel, byť i zčásti, pro jiného bylo by
třeba v tomto rozsahu posoudit jeho jednání podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku, a to i kdyby nedosahovalo množství takové látky „množství většího než
malého“.
Za „množství
větší než malé“ ve smyslu § 284 odst. 1 tr. zák. je třeba považovat takové
množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně
– podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti
jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. Vzhledem k tomu,
že výchozím množstvím je běžná dávka obvyklého konzumenta, která se
v průběhu času může vyvíjet a také vyvíjí, neboť to závisí na mnoha
faktorech, jako jsou např. účinnost běžné dávky, obliba dané drogy, počet
prvokonzumentů, tzv. experimentátorů či závislých osob, apod., nelze stanovit
množství větší než malé absolutní hodnotou v tom smyslu, že by šlo o nepřekročitelnou
hranici z hlediska posouzení trestní odpovědnosti v konkrétním
případě trestného činu podle § 283 odst. 1, 2 písm. d) nebo § 284 tr. zákoníku,
a to ať už směrem dolů či nahoru, zvláště když se v relevantních tabulkách
zpravidla uvádějí hodnoty dvě, a to množství větší než malé
(vycházející z tzv. dávek drogy) a množství účinné látky, které by ovšem
mělo být při posuzování uvedeného pojmu základní (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013
Sb. rozh. tr.). Vzhledem k tomu je třeba podle názoru trestního kolegia Nejvyššího
soudu tyto hodnoty považovat za orientační a v konkrétním případě při stanovení,
zda jde o množství větší než malé, je nutné současně podpůrně přihlížet i
k dalším okolnostem vztahujícícím se k osobě pachatele, a to zejména,
zda šlo o prvokonzumenta či uživatele těchto látek v pokročilém
stadiu závislosti, případně i jiným skutečnostem ovlivňujícím míru ohrožení
života nebo zdraví uživatele. Naproti tomu nelze přihlížet k dalším
okolnostem charakterizujícím způsob jednání pachatele, tedy zejména k způsobu,
jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil,
případně i k jiným skutečnostem, k nimž se přihlíží při určování
rozsahu (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle
§ 283 odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, přechovávání
omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 3, 4 tr. zákoníku, resp. dalších
tzv. drogových trestných činů (viz přiměřeně i rozhodnutí pod č. 1/2006 a
12/2011 Sb. rozh. tr.).[2]
Relativizace hodnoty množství většího než malého ve třetím sloupci tabulky vyplývá
rovněž z nutnosti zkoumat toto množství ve vztahu k množství účinné látky
uvedenému v pátém sloupci tabulky uvedené v příloze tohoto stanoviska.
Proto např. v případě marihuany je ve třetím sloupci, který stanoví množství
větší než malé, uvedeno určité množství sušiny (nyní 10 g), pak význam pátého
sloupce tabulky spočívá v tom, že množství uvedené ve třetím sloupci, tj. více
než 10 g
sušiny, se považuje za množství větší než malé pouze za předpokladu, pokud
zkoumané množství drogy obsahuje nejméně 1 g účinné psychotropní látky THC. Z dikce
„zkoumané množství“, která je uvedena v nadpisu pátého sloupce tabulky, logicky
vyplývá, že je-li předmětem zkoumání více než 10 g sušiny, pak při jakémkoli
množství látky označené jako droga musí být přítomno nejméně 1 g účinné látky, aby ono
jakékoli množství bylo možné považovat za množství větší než malé. Hranice stanovená
v množství nejméně 1 g
účinné látky je rozhodná pro závěr, že jakékoli zkoumané množství přesahující 10 g sušiny je vždy důvodem
jen k tomu, aby se toto množství považovalo za množství větší než malé.
Ze vzájemného vztahu údajů ve třetím a pátém sloupci přílohy tohoto je
tedy patrný princip vyjadřující určitou koncentraci účinné látky ve zkoumaném
množství drogy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 7
Tdo 795/2011, publikované pod č. T 1400, v sešitě 77/2011 Souboru
trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). V této souvislosti je
třeba navíc upozornit, že zpravidla v konkrétních případech není ani
celkové množství předmětné drogy k dispozici, popř. pokud je
k dispozici, jsou zkoumány z hlediska množství účinné látky jen
odebrané vzorky, tedy nikoli celé množství zajištěné drogy.
Při stanovení
konkrétních orientačních hodnot vycházelo trestní kolegium především ze shora
uvedených odborných vyjádření, současně však v této souvislosti považuje
za nutné zdůraznit, že zneužívání a konzumaci omamných a psychotropních látek
považuje za sociálně a zdravotně rizikový společenský jev, obdobně jako alkoholismus,
patologické hráčství a mnoho dalších obdobných společensky škodlivých
jevů. V případě České republiky přitom drogovou situaci nelze považovat za
uspokojivou, neboť v některých oblastech vykazuje či v dřívější
době vykazovala dokonce rekordní hodnoty, kdy např. v roce 2012 prevalence
(počet výskytů v dané populaci) užívání konopí (THC) mezi studenty ve věku
15 až 16 let byla nejvyšší mezi všemi evropskými státy (42 % – viz výroční
zpráva Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost o stavu
drogové problematiky v Evropě za rok 2012).[3]
Přihlédnuto
bylo rovněž k tomu, že Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování v této
souvislosti upozorňuje, že dlouhodobě sleduje trendy české drogové scény. Za
nejpalčivější problém posledních let je možno označit prudký nárůst trestné
činnosti související s nelegálním pěstováním konopí. Do této trestné
činnosti (pokud hovoříme o velkoobjemových pěstírnách) je zapojena především
vietnamská národnostní menšina, přičemž nárůst počtu odhalených pěstíren i
kvality vyprodukované marihuany je od roku 2007 přímo alarmující.
Obdobná situace je i ohledně nelegální výroby pervitinu (metamfetaminu).
Původně komunitní charakter jeho výroby, s pozdějším vývojem směrem k distribučnímu
schématu, kdy však výroba byla téměř výlučně doménou pouze českých pachatelů,
se v posledních letech dramaticky změnil. Příslušníci vietnamského etnika
si velmi dobře osvojili postupy výroby pervitinu (metamfetaminu) a díky
velkoobjemovému charakteru produkce dosáhli rovněž významného lokálního poklesu
jeho velkoobchodní i maloobchodní ceny. Trestní kolegium Nejvyššího
soudu vzalo také v úvahu prudký nárůst výroby pervitinu (metamfetaminu)
v České republice a k poznatkům o nelegálním obchodu s pervitinem
(metamfetaminem) zejména v krystalické podobě v příhraničních
oblastech České republiky a Spolkové republiky Německo, ale i ve vztahu
k Rakousku, neboť v uvedených státech vzrůstá zájem o tuto drogu.
Dále Národní protidrogová centrála ve svém
vyjádření uvedla, že novým trestním zákoníkem byl pojem „množství větší než
malé“ zaveden i do skutkové podstaty § 283 tr. zákoníku, a proto je nutno
dosavadní přístup ke stanovení „množství většího než malého“, který byl původně
použit jen u skutkové podstaty přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu
(srov. § 187a tr. zák. a § 284 tr. zákoníku), přehodnotit a klást důraz
nikoli na uživatelský komfort uživatelů drog, ale zejména na ochranu
společnosti před nebezpečím plynoucím z jejich dostupnosti ve veřejném
prostoru a riziky spojenými s obchodováním s nimi.
K tomu trestní kolegium Nejvyššího
soudu, aniž by chtělo tento problém zlehčovat nebo dokonce bagatelizovat, neboť
ho považuje za palčivý a hodný zvýšené pozornosti, považuje za nutné uvést, že
uvedené činy, na které poukazuje Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování,
spadají pod skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283
tr. zákoníku, u níž není pro trestnost stanoveno žádné množství a trestné
je zde nakládání v jakémkoli, a to i nepatrném množství. Pokud
se v ustanovení § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku uvádí také pojem „množství
větší než malé“, je to jen v rámci vymezení okolnosti podmiňující použití
vyšší trestní sazby, neboť podle odstavce 1 § 283 tr. zákoníku je postih
zajištěn bez ohledu na množství omamné nebo psychotropní látky, prekursoru nebo jedu.
Uvedená zvlášť přitěžující okolnost dopadá na děti, avšak zde je zvýšená ochrana
věnována skupině dětí mladších
patnácti let, která je škodlivým důsledkem drog nejvíce ohroženou
kategorií osob, neboť děti mladší patnácti let se pro svou nevyzrálost
vlivu distributorů drog a nebezpečným účinkům drog nedokážou účinně bránit
a vzdorovat jim. To vyvolává potřebu přísnějšího postihu
v případech, kdy omamné nebo psychotropní látky, přípravky je obsahující,
prekursory nebo jedy jsou směřovány vůči těmto nejmladším dětem, a proto
v rámci diferenciace množství, jež je u zvlášť přitěžujících
okolností § 283 tr. zákoníku stanoveno, postačí u uvedených látek
a jedu, směřují-li vůči dítěti
mladšímu patnácti let, jejich množství větší než malé. Zároveň však toto vymezení zvlášť přitěžující
okolnosti podle § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zabraňuje přepínání trestní
represe v případech jen nepatrného množství drogy (např. jen podání jedné
marihuanové cigarety při skupinovém kouření mladistvými a dětmi mladšími
patnácti let), ke kterému docházelo v minulosti podle § 187 odst. 1,
2 písm. b) tr. zák., kde se postih uskuteční jen podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku (srov. důvodovou zprávu k § 283 tr. zákoníku).
Na druhé
straně je třeba uvést, že v některých směrech zdůrazňovaná liberalizace
znaku „množství většího než malého“ prostřednictvím zvýšení prahových hodnot
drog ve vládním nařízení č. 467/2009 Sb., na které bylo zejména
poukazováno v odlišném stanovisku soudkyně Ústavního soudu Ivany Janů,[4] nebyla
tak velká, jak se v něm uvádí. Např. je možno uvést srovnání přílohy 2 k pokynu
obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně č. 1/2008, o trestním řízení (dále jen
POP č. 1/2008) a přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., u
některých frekventovaných látek (drog):
Látka
|
POP č. 1/2008
(hmotnost účinné látky)
|
Nařízení č. 467/2009
(hmotnost účinné látky)
|
Násobek hodnoty
|
Metamfetamin
|
0,5 g
|
0,6 g (0,72 g)
|
1,2x (1,44x)
|
Heroin
|
0,15 g
|
0,2 g
|
1,33x
|
Kokain
|
0,25 g
|
0,6 g
|
2,40x
|
THC
|
0,3 g
|
1,5 g
|
5x
|
Datem účinnosti nového
trestního zákoníku tedy došlo k určité formě liberalizace trestního
postihu drogových trestných činů u některých drog, která nebyla náležitě
zdůvodněna (nejzřetelněji patrné to je v případě THC). Také těmito
skutečnostmi se trestní kolegium Nejvyššího soudu zabývalo při stanovení orientačních hodnot určujících množství větší než malé
u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících pro účely
trestního zákoníku.
Podle
stanoviska Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti byla
v roce 2009 na objednávku Evropské komise realizována globální analýza
drogových politik jako podklad pro hodnocení deklarace Valného shromáždění OSN
z r. 1998 (UNGASS 1998) týkající se zneužívání a obchodu s drogami (Trimbos
Institute and RAND, 2009). Studie detailně zkoumala drogovou politiku 18 zemí
z celého světa s různými drogovými politikami a dospěla k těmto
závěrům:
n drogové politiky mají malý vliv na
poptávku po drogách;
n politiky nemohou ovlivnit:
-
zda drogová epidemie začne,
-
závažnost epidemie,
-
míru výskytu užívání drog a
závislostí;
n užívání drog je výslednicí širších sociálních, ekonomických a
kulturních faktorů;
n drogová politika, resp. represe, způsobuje nežádoucí následky
(násilí, černý trh a nežádoucí změny na něm);
n politika může snížit (zdravotní) rizika užívání drog – harm
reduction opatření jsou efektivní;
n drogová situace spíše ovlivňuje drogovou politiku, nikoliv
naopak.
Z uvedených
důvodů je podle Národního monitorovacího střediska nezbytné dbát u drog a
drogových závislostí na to, aby nedošlo k přepínání represe, neboť ta má
tendenci dominovat při hledání řešení na úkor jiných typů intervencí. Řešení
motivované co nejnižšími negativními zdravotními a sociálními dopady není
liberalizační.
Podle
názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu je všeobecně známou skutečností, že růst
počtu omamných a psychotropních látek velmi dynamický (srov. k tomu nyní
aktuální problematiku syntetických drog). Zároveň je nutno vzít v úvahu, že jde
o otázku vysoce odbornou, a proto se Nejvyšší soud obrátil i na specializované
instituce disponující potřebnými přírodovědnými a medicínskými znalostmi, které
se však ve většině případů k této problematice nevyjádřily.
Na
základě shora uvedených vyjádření a závěrů, jakož i s přihlédnutím k aktuální
situaci ve zneužívání omamných a psychotropních látek v České republice přistoupilo
trestní kolegium Nejvyššího soudu k stanovení orientačních hodnot určujících
„množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních
látek a přípravků je obsahujících pro účely trestního zákoníku v rozsahu
uvedeném v příloze k tomuto stanovisku, a to na základě
posouzení dosavadní soudní praxe zejména judikatury nižších soudů. Přitom
trestní kolegium Nejvyššího soudu vyšlo z obecných cílů, jimiž jsou
zejména záměry nestíhat nástroji trestního práva prosté uživatele nelegálních
psychotropních látek a snížit tak veřejná zdravotní rizika a s tím
související sociální náklady, dále předejít právní nejistotě na všech stranách
a rozdílům v aplikaci práva v praxi a zvýšit legitimitu rozhodování
orgánů činných v trestním řízení, a to za současného snížení nákladů
systému vymáhání práva na potírání drogové kriminality (tj. zkrátit a
zjednodušit vymáhání práva, snížit náklady na znalecké posudky a analýzy). Na
základě toho přístupu stanovilo trestní kolegium Nejvyššího soudu v příloze
tohoto stanoviska prahová množství s pomocí stejných objektivních kritérií
u všech látek se snahou zajistit tak vnitřní konzistenci celého řešení a zvýšit
jeho transparentnost a legitimitu.[5]
V tabulce hodnot omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících,
uvedených v příloze k tomuto stanovisku, jsou uvedena v posledním sloupci
vpravo nejmenší množství účinné látky ve formě volné báze, jež musí být
obsaženo ve směsi, dosahující svou hmotností „množství větší než malé“ dané
drogy, specifikované jejím obecným názvem. Pokud je látka obsažena ve formě
soli, platí pro určení jejího nejmenšího účinného množství, jež musí být
obsaženo ve směsi, dosahující svou hmotností „množství větší než malé“ dané
drogy, specifikované jejím obecným názvem, standardní přepočet podle
molekulární hmotnosti. V některých případech je pro snazší používání uvedena
přímo v tabulce hmotnost nejobvyklejší soli. Při stanovení těchto hodnot vzalo
trestní kolegium Nejvyššího soudu v potaz také epidemiologické ukazatele a
charakteristiky na české drogové scéně a trhu s nelegálními drogami.
Přitom
trestní kolegium Nejvyššího soudu vyšlo zpravidla z hodnot určujících
„množství větší než malé“, podle kterých postupovala dosavadní praxe soudů (na
základě dnes již zrušeného nařízení vlády č. 467/2009 Sb. a jeho přílohy č. 2),
ale současně se zaměřilo především na ty drogy, které mají podstatný
význam z hlediska trendů výroby a obchodu s nelegálními drogami
v České republice, a jsou proto významné i z hlediska protidrogové
politiky v České republice, jak na to bylo již shora poukázáno. Z těchto
hledisek bylo třeba se zaměřit především na marihuanu (konopí) a hašiš (pryskyřici
z konopí) s účinnou látkou – delta-9-tetrahydrocannabinol a také na
pervitin (metamfetamin) s účinnou látkou – (+)-1-fenyl-2-methylaminopropan,
zatímco u dalších drog, u kterých v praxi také došlo po přijetí
trestního zákoníku k určitému nárůstu prahových hodnot (zejména kokain a
heroin) je situace v podstatě stabilizovaná, a proto u nich trestní
kolegium Nejvyššího soudu neshledalo (i přes určitý vzestup poptávky po kokainu
v důsledku jeho nižší ceny) důvod ke změně v dosavadní praxi.
Současně je však třeba konstatovat, že trestní kolegium Nejvyššího soudu u
těchto drog, stejně jako u ostatních omamných a psychotropních látek, příp.
přípravků je obsahujících, bude i nadále situaci velmi bedlivě sledovat, a
pokud by v budoucnu došlo ke změně zmíněných východisek a
předpokladů, přistoupí také u nich k potřebné úpravě prahových množství
pro stanovení „množství většího než malého“.
Velmi
významné z uvedených hledisek jsou zejména marihuana (konopí) a hašiš
(pryskyřice konopí), u nichž podstatně vzrostlo množství účinné látky – delta-9-tetrahydrocannabinol (dále jen „THC“) –
na 1,5 g
oproti dosavadní praxi před účinností trestního zákoníku (0,3 g THC). Přestože
k tomuto nárůstu došlo na základě určitých poznatků lékařské praxe, jak to
vyplývá z vyjádření Národního monitorovacího střediska pro drogy a
drogové závislosti, muselo trestní kolegium Nejvyššího soudu na druhé straně
vzít také v úvahu, že se konzumace kanabinoidů v tuzemských
podmínkách citelně rozmáhá, čemuž odpovídají také poznatky ze zprávy
Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost o stavu
drogové problematiky v Evropě za rok 2012.
Navíc
v dosavadní praxi (na základě dnes již zrušeného nařízení vlády č.
467/2009 Sb. a jeho přílohy č. 2) trestní kolegium Nejvyššího soudu shledalo u
kanabinoidů podstatný rozpor, pokud jde o minimální hranicí definovaného
množství účinné látky – obsahu THC u marihuany a hašiše. Třebaže objektem
trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku je ochrana
společnosti před nedovoleným nakládáním s kanabinoidy, hodnoty stanovené v praxi
po přijetí trestního zákoníku (na základě dnes již zrušeného nařízení vlády
č. 467/2009 Sb. a jeho přílohy č. 2) nedůvodně stanoví vyšší prahové množství
účinné látky THC, je-li obsažena v marihuaně, oproti THC v hašiši, a
to výrazně (srov. 1 g
THC v hašiši oproti 1,5 g
THC v marihuaně). Uvedený rozdíl v dosavadní praxi nebyl zdůvodněn,
přestože chemicky a zejména juristicky (ve smyslu zákona
č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů,
a od 1. 1. 2013 i nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek)
jde o látku identickou.
Z těchto
důvodů trestní kolegium Nejvyššího soudu snížilo v tabulce obsažené
v příloze k tomuto stanovisku minimální množství definované účinné látky –
THC v případě marihuany na 1g, neboť odvozené použití výchozí hodnoty množství
většího než malého pro stanovení rozsahů drogové trestné činnosti (srov. §
283, § 284 a
§ 285 tr. zákoníku) ukazuje nutnost zpřísnění postihu ve vztahu k marihuaně
(konopí), zejména při zohlednění trendu zneužívání marihuany v České republice
a také rozvoji velkokapacitních pěstíren konopí umožňujících produkci uvedené
drogy v podstatně ve větším rozsahu a s větším obsahem množství
účinné látky THC. Současně proporcionálně snížilo i prahové množství „většího než
malého“ na více než 10 g
sušiny marihuany (konopí), zatímco prahová množství účinné látky THC a množství
„většího než malého“ u hašiše ponechalo beze změny. Tímto způsobem byl
také odstraněn shora uvedený nezdůvodněný rozdíl v obsahu účinné látky –
THC – u marihuany a hašiše. Při tomto přístupu současně nedošlo k narušení
vnitřní konzistence celého řešení prahových množství s pomocí stejných
objektivních kritérií u všech látek stanovených v příloze k tomuto
stanovisku, což současně bránilo vyššímu snížení prahových množství u marihuany
(konopí) a neumožňovalo se více přiblížit hranicím uplatňovaným v soudní praxi
před 1. 1. 2010 (0.3 g
účinné látky THC a asi 10 dávek po 30 mg sušiny).
Další
důležitou látkou je pervitin (metamfetamin), kde byl v posledních letech
zaznamenán významný odklon od komunitní malovýroby k narůstání
organizovaných forem komerčních producentských a distribučních struktur. Zjevná
neúčinnost lokálních regulačních opatření k omezení dostupnosti prekurzorů
sloužících k výrobě pervitinu i stále častější rizika plynoucí
z obchodu s pervitinem, ale i s prekurzory sloužícími
k jeho výrobě, zesiluje mezinárodní požadavky na synergická regulační
opatření v rámci sjednocené a globalizované Evropy. Všechny tyto
skutečnosti vedly trestní kolegium Nejvyššího soudu k závěru, že v tabulce
obsažené v příloze k tomuto stanovisku přistoupilo oproti dosavadní praxi (na základě
dnes již zrušeného nařízení vlády č. 467/2009 Sb. a jeho přílohy č. 2) k snížení
minimálního definovaného množství účinné látky – (+)-1-fenyl-2-methylaminopropan
u pervitinu (metamfetaminu) na 0,5 g (z 0,6 g), tedy v podstatě na úroveň soudní
praxe před přijetím trestního zákoníku, který nabyl účinnosti od 1. 1. 2010.
Obdobně trestní kolegium Nejvyššího soudu postupovalo u hydrochloridu, kde
přistoupilo k proporcionálnímu snížení minimálního definovaného množství
účinné látky – (+)-1-fenyl-2-methylaminopropan na 0,6 g (z 0,72 g). Současně došlo k proporcionálnímu
snížení prahového množství „většího než malého“ u pervitinu (metamfetaminu) na
více než 1, 5 g
(ze 2 g).
U
ostatních omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících
ponechalo trestní kolegium Nejvyššího soudu hodnoty určujících „množství větší
než malé“ pro účely trestního zákoníku, a to včetně minimálního definovaného
množství účinné látky, podle kterých postupovala dosavadní praxe soudů (na
základě dnes již zrušeného nařízení vlády č. 467/2009 Sb. a jeho přílohy č. 2),
beze změny.
Důležité
je v této souvislosti také připomenout, že stanovené hodnoty v příloze
tohoto stanoviska považované za „množství větší než malé“ současně tvoří
výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice [srov.
zejména § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) a § 284 odst. 3, 4 tr.
zákoníku]. „Větším rozsahem“ je podle judikatury desetinásobek množství
„většího než malého“, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného
většího rozsahu a „velkým rozsahem“ pak je desetinásobek takto určeného
značného rozsahu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15
Tdo 1003/2012, publikované pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., a to ve vazbě na
kvalifikované skutkové podstaty podle § 283, § 284 a § 286 tr. zákoníku).
II.
Jak již bylo shora uvedeno, nález pléna Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl ÚS
13/12 (č. 259/2013 Sb.), zrušil dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů
ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku, ve slovech „a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je
obsahujících a jedů“. Ustanovení
§ 289 odst. 2 tr. zákoníku tedy nyní zní: „Vláda
nařízením stanoví, co se považuje za jedy ve smyslu § 283, 284 a 286 tr. zákoníku.“
Zároveň však uvedený nález pléna Ústavního soudu ponechal v platnosti celé ustanovení
§ 1 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ač zrušil zmocnění k vydání nařízení
vlády ke stanovení jaké je množství větší než malé i u „jedů“, což vymezuje stále platné ustanovení § 1 odst. 2
cit. nařízení vlády č. 467/2009 Sb. (§ 1 odst. 1 tohoto nařízení vlády stanovuje,
co se považuje za jedy ve smyslu zmocnění §
289 odst. 2 tr. zákoníku v platném a účinném znění).
S ohledem na to, že v důsledku tohoto
postupu Ústavního soudu odpadlo zmocnění k vydání nařízení vlády
ke stanovení, jaké je množství větší než malé i u „jedů“, musel se Nejvyšší
soud zabývat i vymezením tohoto pojmu u jedů, byť zůstalo v platnosti
ustanovení § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb.
V této souvislosti je třeba přihlédnout i
k tomu, že podle uvedeného nálezu Ústavního soudu, přísluší-li normotvorná
pravomoc jinému orgánu, vláda není oprávněna k jejímu výkonu na podkladě čl. 78
Ústavy [nález ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 50/04 (N 50/40 SbNU 443; č. 154/2006
Sb.)]. Jedná se o klíčovou otázku dělby moci mezi mocí legislativní a
exekutivní v oblasti normotvorné. Ani zákonodárce formou obyčejných zákonů tuto
pravomoc nevytváří. Principu dělby moci naopak odpovídá, že ústavní
rozhraničení pravomoci stanoví limity jak orgánům moci výkonné, tak moci
zákonodárné. Proto ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy musí být
vydáno oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu a musí
být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný
standard, musí být tedy otevřen prostor pro sféru nařízení. Nařízení vlády tedy podobně jako jiný podzákonný předpis může toliko
podrobněji konkretizovat problematiku upravenou v základních rysech již
samotným zákonem [srov. nález ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. Pl. ÚS
45/2000 (N 30/21 SbNU 261; č. 96/2001
Sb.), nález ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS
5/01 (N 149/24 SbNU 79; č. 410/2001 Sb.), nález ze
dne 11. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 3/95 (N 59/4 SbNU 91; č. 265/1995 Sb.) aj.]. Vymezení, které jednání je trestným činem, je podle čl. 39 Listiny
svěřeno toliko zákonu, k jehož vydání je podle čl. 15, čl. 41 odst. 1, čl. 45 – 48 Ústavy kompetentní toliko Parlament.
S přihlédnutím k těmto zásadním
ústavněprávním přístupům a zejména vzhledem k tomu, že zrušením ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku, ve slovech „a jaké je množství větší než malé u omamných látek,
psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů“, odpadlo zákonné zmocnění k vydání vládního
nařízení rovněž ohledně množství většího než malého
u jedů, trestní kolegium Nejvyššího soudu v právní větě pod bodem II. tohoto
stanoviska určilo, že u látek uvedených v § 1 nařízení vlády č. 467/2009 Sb. a
v příloze č. 1 k tomuto vládnímu nařízení, kterou ponechal
uvedený nález Ústavního soudu beze změny, se za
„množství větší než malé“ pokládá takové množství jedu, které na základě
současných vědeckých poznatků může po jednorázovém nebo opakovaném podání způsobit
poškození zdraví.
III.
Trestní kolegium Nejvyššího soudu stanovilo
v příloze tohoto stanoviska orientační hodnoty určující „množství větší
než malé“ u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tyto hodnoty slouží
k vymezení uvedeného pojmu u trestného činu nedovolená výroba a jiné
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a zejména u trestného
činu přechovávání omamné a psychotropní látky
a jedu podle § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku. U posledně zmíněného trestného činu
v případě zaviněného přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu
slouží tyto hodnoty i pro stanovení spodní hranice trestní odpovědnosti, což na
druhé straně neznamená, že by přechovávání omamné nebo psychotropní látky
v množství, které nedosahuje takového množství, bylo v souladu se
zákonem, neboť jde nejen o čin protiprávní, ale také o jednání, které porušuje
nebo ohrožuje zájem společnosti, ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Podle tohoto ustanovení musí být takové
jednání za přestupek výslovně označeno v zákoně o přestupcích nebo v jiném
zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů
anebo o trestný čin.
V ustanovení § 30 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích,
upravujícího přestupky na úseku ochrany před
alkoholismem a jinými toxikomaniemi, je stanoveno, že přestupku se dopustí ten, kdo neoprávněně přechovává v malém
množství pro svoji potřebu omamnou nebo psychotropní látku.
Trestní kolegium Nejvyššího soudu na základě uvedených
důvodů zdůrazňuje, že pokud množství
omamné a psychotropní látky u pachatele, který zaviněně přechovával takovou
látku pro vlastní potřebu, nedosáhne „množství většího než malého“, půjde při splnění všech ostatních zákonných
znaků o přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi
podle § 30 odst. 1 písm. j) zákona o
přestupcích, neboť neoprávněně přechovával v malém množství pro svoji potřebu
omamnou nebo psychotropní látku. Proto není správná praxe těch soudů, které při neprokázání přechovávání omamné a psychotropní látky pro vlastní potřebu z hlediska
jejího množství, tedy „v množství větší než malém“, zprošťují
obžalovaného obžaloby, jak na to upozornil ve svém vyjádření Krajský soud v Českých
Budějovicích. Správně je třeba v těchto případech podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupit věc (žalovaný
skutek) příslušnému jinému orgánu k rozhodnutí,
zda se nejedná o přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle
§ 30 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích.
V Brně dne 13. 3. 2014
Předseda
trestního kolegia NS
JUDr.
Stanislav Rizman v. r.
Za správnost vyhotovení: Michaela Burianová
[1] Tím se mění právní názor uvedený v rozhodnutí publikovaném
pod č. 46/2000 Sb. rozh. tr.
[2] Tím se mění právní názor uvedený v rozhodnutí publikovaném
pod č. 46/2000 Sb. rozh. tr.
[3] Viz http://www.emcdda.europa.eu.
[4] V tomto stanovisku se uvádějí mimo obecných přístupů, se
kterými je třeba v mnohých směrech souhlasit, ovšem také nepřesná čísla, zejména pokud se zde
uvádí, že např. u metamfetaminu dosavadní plénem Ústavního soudu zrušené nařízení
vlády považuje za hraniční hodnotu množství většího než malého 2 g, což odpovídá asi 40 průměrným dávkám
(srovnej údaj o množství odpovídajícím jedné dávce v někdejším pokynu obecné
povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000, který ovšem stanovil jako tuto
hraniční hodnotu množství na 0,5 g, což odpovídalo 10 dávkám). Zde došlo k zaměnění dvou hodnot
množství účinné látky, které je vždy rozhodující, a směsi dosahující svou
hmotností „množství větší než malé“. Ve skutečnosti došlo sice k nárůstu
prahového množství, ale nikoli v tvrzeném rozsahu – u účinné látky metamfetaminu
to bylo z 0,5 g na 0,6 g
a u směsi z 1 g
(10 dávek po 50mg) na 2 g
(srov. k tomu i přílohu č. 2 k pokynu obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně č. 1/2008, o
trestním řízení).
[5] U
omamných a psychotropních látek, které mají léčebné využití, byla stanovena
horní hranice malého množství jako sedminásobek (průměrné) denní dávky. Tj.
množství drogy/léku na týden při běžných dávkách (tj. např. u benzodiazepinů,
barbiturátů, buprenorfinu či metadonu). V případě drog, které nemají
léčebné využití, bylo postupováno analogicky a prahová množství byla
v zásadě stanovena jako cca týdenní (průměrná) dávka. Týdenní množství
bere v potaz přirozené sociální týdenní rytmy (pracovní týden, víkend),
nenutí závislého občana, aby byl v každodenním kontaktu s nelegálním
drogovým trhem.