§
287 Šíření toxikomanie, trestní zákoník
(1) Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné
návykové
látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání
takové látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody až na
tři léta nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) jako člen
organizované skupiny,
b) vůči dítěti, nebo
c) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
b) vůči dítěti, nebo
c) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let
bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 vůči dítěti
mladšímu patnácti let.
Návykové látky jsou definovány ustanovením § 130 trestního zákoníku a §
2 zákona o návykových látkách, resp. jeho příloh č. 1 – 7.
Pojem
zneužívání návykových látek zákonem definován není,
z hlediska adiktologického (věda o závislostech) se zneužíváním
rozumí abúzus (nadměrné užívání) návykových látek, které může vyvolat syndrom
závislosti (tzv. toxikomanii). Viz mezinárodní lasifikace nemocí a úvod k DG kódum nemocí F10-F19. Odborní zástupci adiktologické obce se účastnili
tvorby §§ 283 – 287 trestního zákoníku.
Zneužívání je
však jiné jednání, než prosté užívání návykových látek označované jako
experimentování nebo rekreační užívání. Analogií nám může být i pro laika
patrný rozdíl v užívání a zneužívání alkoholu. Užívání návykových látek proto
nelze směšovat s pojmem zneužívání, stejně jako nelze klást rovnítko mezi
užíváním návykových látek a závislostí. Zneužívání návykových látek a vznik
závislosti je mnohafaktoriální proces, viz Kalina, K. a kolektiv, Drogy a
drogové závislosti, Úřad vlády ČR, 2003.
Ustanovením
skutku „šíření toxikomanie“ se zákonodárce zaměřil na trestní postih úmyslného
jednání, jehož cílem je přispívat k nadměrnému užívání (zneužívání)
návykových látek jako prevenci vzniku závislosti k ochraně veřejného zdraví.
Pokud by zákonodárce zamýšlel trestněprávně řešit podporu v jakémkoliv užití
návykové látky, použil by pojmu užívání, nikoliv zneužívání.
Orgány
činné v trestním řízení musí před podáním obvinění dle zásady vyhledávací a
zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (§ 2, odst. 5 trestního
řádu) prokázat skutky, které jsou obviněnému kladeny za vinu, občané svou
nevinu prokazovat nemusí (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Úkolem orgánů činných v trestním řízení, popř. soudu, pak musí být
prokázání jednání směřující k podpoře zneužívání
(nadměrnému užívání, abúsu) návykových látek. Ve smyslu ustanovení skutku „šíření
toxikomanie“ takovým jednáním rozhodně není prodej či poskytování poradenství,
literatury, semen, pěstitebních či kuřáckých pomůcek.
Pomineme
– li nepominutelné, že totiž growshopy prodávají zcela legální a jinde dostupné
zboží, které může být mj. určeno k pěstování a zpracování konopí na tzv.
marihuanu, je zásadní námitkou zákonnosti postupu policie proti growshopům
fakt, že odůvodnění policejního zásahu je v přímém rozporu se smyslem
ustanovení trestného činu šíření toxikomanie. Jak
již bylo uvedeno a je pro věc rozhodné, úmyslem zákonodárce bylo daným
ustanovením trestního zákoníku chránit veřejné zdraví a minimalizovat vznik
závislostí (tzv. toxikomanie).
Uveďme proto nejen zanedbatelný návykový potenciál konopí z hlediska vzniku závislosti (toxikomanie), a to včetně konopí užitého jako tzv. marihuana, která je na úrovni návykového potenciálu kávy (viz např. Miovský, M., Popov, P., Dvořáček, J., Konopné drogy z hlediska rizika závislosti, Revue české lékařské akademie, roč. 8, 2012), ale jde především o individuální a celospolečenský prospěch z užívání konopí včetně tzv. marihuany občany.
Odborné poznatky dokazují, že prospěch z užívání konopí včetně tzv. marihuany jednoznačně mnohonásobně převyšuje rizika, která mohou vzniknout. Objem odborné literatury na toto téma je natolik obsáhlý, že odkažme jen na seci Odborná literatura na www.konopijelek.cz
Řadou odborných prací je rovněž opakovaně vyvrácen široce sdílený mýtus o marihuaně jako vstupní droze k tvrdým drogám a celá řada dalších mýtů, z mnoha důkazů uveďme např. monografii Miovský, M. a kol., Konopí a konopné drogy, Grada, 2008.
Pro laika, který se nechce pouštět do studia odborné literatury, uveďme jednoduchý a snadno pochopitelný příklad prospěšnosti užívání konopí včetně tzv. marihuany: Konopné drogy v průběhu roku opakovaně užívají stovky tisíc občanů ČR. Nejvíce pak lidé ve věkové skupině 20 – 29 let (53% populace), nejméně pak ve věkové skupině nad 60 let (3% populace), v populačním průměru pak jde o 26%. Avšak podle údajů z roku 2011 jen 1350 občanů vyhledá ambulantní poradenství či se ambulantně léčí z důvodů problému vzniklých při užívání nebo abúsu konopných drog, hospitalizováno bylo z důvodů spojených s konopnými drogami 185 občanů, viz Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v ČR v roce 2011, Úřad vlády, 2012.
Toto tvrdá epidemiologická data jednoznačně ukazují, že míra rizika ku míře prospěchu jsou neporovnatelná. Bohužel mýtus o škodlivosti konopí nebo spíše tzv. marihuany je díky dlouhodobé propagandě ve společnosti široce zakořeněn. Trestní postih však nemůže a nesmí být založen na předsudcích, neboť jen zákon stanoví, co je trestným činem, viz čl. 39 Listiny.
K
tomu dodejme, že pokud growshopy prodávají semena s deklarovaným obsahem (CBD,
THC), odbornou a osvětovou literaturu, zeminu a hnojiva v biokvalitě nebo
vaporizery, a to i současně, lze na jejich jednání plně vztáhnout
jednání, které zákonodárce vyloučil z trestného činu "šíření
toxikomanie", a to z důvodu aktivního přínosu k minimalizaci rizik
poškození občanů - spotřebitelů. Citujme z důvodové zprávy k trestnímu zákoníku
(tisk 410/0, 25.2.2008) "Smyslem tohoto ustanovení není postihnout
jednání, které je vykonáváno se záměrem zmírnit negativní psychické, zdravotní
a sociální dopady zneužívání návykových látek na jejich uživatele. To
odpovídá Národní strategii protidrogové politiky, která stanoví jako jeden z dlouhodobých
cílů snížení negativních sociálních a zdravotních dopadů a poškození
způsobovaných užíváním drog snížit s tím spojené společenské náklady."
Z tohoto důvodu by mělo být (nejen) u Ústavního soudu, popř. Evropského soudu pro lidská práva zpochybněno odkazování se policie na judikát Nejvyššího soudu 8 Tdo 1206/2012 pro jeho hrubý rozpor s čl. 39 Listiny (growshop a šíření toxikomanie, odkaz na judikát zde).
Pozn. Pokud byste měli ještě jinou právní argumentaci, děkuji předem o zaslání na dusan.dvorak@konopijelek.cz
_________________________________________________________
Odpověď Národní protidrogové centrály PČR na dotaz České pirátské strany
"Vážený pane,
Odpověď Národní protidrogové centrály PČR na dotaz České pirátské strany
"Vážený pane,
___________________________________________________________
Pozn: Návykovost konopí jako tzv.
marihuany
Miovský M.
a kol., Konopí a konopné drogy, Grada, 2008, komparační výtah (Matěj Louda)
·
závislost
v žádném ohledu nepatří mezi dominantní problémy spojené s užíváním konopných
drog
·
abstinenční
stavy jsou poměrně lehké
·
někteří
autoři zpochybňují, že by běžné méně potentní konopí (tj. v našich podmínkách
pěstované tzv. outdoor) mohlo vyvolat skutečně diagnostikovatelnou závislost
·
pojetí
marihuany coby přechodové drogy na silnější drogy nebylo nikdy prokázáno. Vliv
užití konopí na užívání jiných nelegálních drog je pouze výsledkem faktoru
obecné náchylnosti k drogám. Kdyby marihuana vůbec neexistovala, uživatelů
vysoce nebezpečných drog by v důsledku toho nijak neubylo.
Dále též studie závislost na konopí - zde
Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Č. tisku: 410/0, Předkladatel: Vláda ČR, Rozesláno: 25. 2. 2008
Trestný čin "šíření toxikomanie" dle starého trestního zákona:
Blíže srov. Smejkal, V. a kol.
Právo informačních systémů. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 401 a násl.
Dále též studie závislost na konopí - zde
Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Č. tisku: 410/0, Předkladatel: Vláda ČR, Rozesláno: 25. 2. 2008
Upozornění: Čísla
paragrafů z důvodové zprávy neodpovídají číslům paragrafů schváleného
zákona.
Důvodová zpráva k § 285:
U
šíření toxikomanie (§ 285) byly doplněny
pouze okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, spáchá-li pachatel
tento trestný čin jako člen organizované skupiny a dopustí-li se tohoto
trestného činu vůči osobě mladší patnácti let tak, aby tyto zvlášť ohrožené
osoby byly proti takovému jednání zvýšeně chráněny.
Vymezení
šíření toxikomanie navazuje na definici návykové látky v §
128, podle níž se za návykovou látku považuje i alkohol; naproti tomu se za
návykové látky nepovažují jiné společensky akceptovatelné látky, např. tabák,
káva, čaj, čokoláda apod., na které také může u člověka vzniknout návyk, ale na
rozdíl od ostatních návykových látek nepříznivě neovlivňují psychiku člověka
nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.
Smyslem tohoto ustanovení není
postihnout jednání, které je vykonáváno se záměrem zmírnit negativní psychické,
zdravotní a sociální dopady zneužívání návykových látek na jejich uživatele.
To odpovídá Národní strategii protidrogové politiky, která stanoví jako jeden z
dlouhodobých cílů snížení negativních sociálních a zdravotních dopadů a
poškození způsobovaných užíváním drog snížit s tím spojené společenské náklady.
To souvisí i s terciální prevencí v oblasti sociální práce s uživateli drog,
kde mezi moderní techniky práce s uživateli patří např. výměna injekčních
stříkaček a jehel nebo toxikologické testování některých drog (např. extáze).
Terciální prevence není totiž orientována na omezování poptávky po drogách,
nýbrž na minimalizaci škod a úmrtí způsobených drogami.
Trestný čin "šíření toxikomanie" dle starého trestního zákona:
Trestní zákon s komentářem, 6. vydání, Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., JUDr. František Púry, JUDr. Stanislav Rizman
§ 188a - Šíření toxikomanie
(1) Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné
návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové
látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta
nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět
let bude pachatel potrestán,
a)
|
spáchá-li
čin uvedený v odstavci 1 vůči osobě mladší než osmnáct let, nebo
|
b)
|
spáchá-li
takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou
počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
|
Související
ustanovení: § 39 a násl. – odnětí svobody, §
49 a § 50
– zákaz činnosti, § 53 a
§ 54 – peněžitý trest
Související
předpisy: zákon
č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými
toxikomaniemi; zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých
dalších zákonů; nařízení vlády č. 114/1999 Sb., kterým se pro účely trestního zákona stanoví,
co se považuje za jedy, nakažlivé choroby a škůdce; zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání
periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon); zákon č.
37/1995 Sb., o neperiodických publikacích; zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního
vysílání a o změně dalších zákonů; zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu; zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi
K odst.
1: 1. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně
společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá ze zneužívání
návykových látek jiných než alkoholu (ohledně alkoholu – srov. trestný čin
podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218).
2. K pojmu jiné návykové látky než alkoholu srov.
vysvětlivky č. 1, 2, 4 až 6 k § 89 odst. 13 a č. 8 písm. b) k § 187 odst. 1.
3. Při svádění
a podporování jde v podstatě o jednání podobné návodu a pomoci ve
smyslu § 10 odst. 1 písm. b), c), i když vzhledem k tomu, že osoba, která sama
požívá návykové látky, se nedopouští trestného činu, nemůže jít o formu účastenství
ve smyslu citovaného ustanovení, ale jedná se o přímé pachatelství trestného
činu podle § 188a, zcela nezávislé na příp. pachatelství jiné osoby.
4. Formy
svádění zákon blíže nevymezuje, a proto mohou být jakékoli (např.
může jít o přemlouvání ke zneužívání návykových látek, poučení, příp.
předvedení způsobu zneužívání určité návykové látky či o jinou formu vyvolání
rozhodnutí o zneužívání takové látky). Povahu svádění by mohlo mít i
schvalování zneužívání návykové látky, pokud by jím bylo sledováno vzbuzení
rozhodnutí o zneužívání takové látky v jiné konkrétní osobě. Svádění totiž na
rozdíl od podněcování nebo šíření musí směřovat k individuálně určené osobě.
Je možné i
nepřímé svádění, při kterém pachatel svádí prostřednictvím „živého nástroje“.
Blíže k tomu srov. vysvětlivky č. 9 k § 10 odst. 1 a č. 2 k § 9 odst. 1.
5. Formy
podporování také nejsou v zákoně blíže vymezeny. Podporování může
být provedeno jak vůči osobě začínající se zneužíváním, tak i vůči osobě, která
již návykové látky jiné než alkohol zneužívá, ve formě fyzické i psychické
(intelektuální). Fyzickým podporováním bude např. opatření takové návykové
látky, opatření injekčních stříkaček, přivedení takové osoby do komunity, v níž
je běžné zneužívání návykových látek, opatření bytu či jiné místnosti pro
narkomana, kde může takovou návykovou látku nerušeně zneužívat, pokud je vedeno
úmyslem podporovat v něm její zneužívání, apod. Podporování formou psychické
pomoci je pak možno spatřovat v radě, utvrzování v předsevzetí zneužívat
návykové látky jiné než alkohol apod.
Za podporu
nelze považovat preventivní akce různých státních i nestátních organizací, při
kterých je rozdáván zdravotnický materiál včetně injekčních stříkaček pro
nitrožilní aplikaci, vysvětlovány zásady prevence u toxikomanů, poskytovány
rady a poučení z hlediska hygieny a zdravotních zásad apod.
6. Podněcováním
ke zneužívání takové látky je třeba rozumět projev, kterým pachatel zamýšlí
vzbudit u jiných osob rozhodnutí nebo náladu vedoucí ke zneužívání návykových
látek jiných než alkohol. Nezáleží na formě projevu (ústní či písemná aj.).
Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě (např. výsměšné poznámky nebo
ironizování na adresu osoby, která nezneužívá takové návykové látky, apod.). Na
rozdíl od svádění zde není projev pachatele zaměřen na konkrétní osobu nebo
osoby, i když i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových látek u
těch, jímž je jeho projev určen.
7. Šíření
zneužívání návykové látky jiné než alkohol je jakékoli další jednání směřující
k rozšíření zneužívání návykových látek jiných než alkohol (může např. jít o
vyzývání osob, které látky již zneužívají, aby své postoje a návyky – tzv.
drogovou kulturu – dále šířily mezi své vrstevníky apod.). Může být provedeno i
formou schvalování spáchání trestných činů, nedovolené výroby a držení omamných
a psychotropních látek a jedů podle § 187 a § 188. Podobně jako podněcování směřuje
vůči blíže nekonkretizovaným osobám.
8. Podněcování nebo šíření se může stát
jak ústním projevem,
tak i prostřednictvím tisku
nebo jiného sdělovacího
prostředku.
9. Jde o úmyslný ohrožovací trestný čin, který je
dokonán již sváděním, podporováním, podněcováním nebo šířením. Nevyžaduje se
však, aby osoba či osoby, kterým je projev či jiné jednání pachatele určeno,
jím byly skutečně ovlivněny.
K odst.
2: 1. Osobou
mladší než osmnáct let je taková osoba jen do dne předcházejícího
jejím osmnáctým narozeninám, neboť na své osmnácté narozeniny již není „osobou
mladší než osmnáct let“. Blíže k tomu srov. vysvětlivku č. 3 k § 89 odst. 15.
Může jít i o osobu zletilou, jestliže před dovršením osmnácti let nabyla
zletilosti uzavřením manželství (§ 8 odst. 2 ObčZ).
Pokud jde o
zavinění ve vztahu k této okolnosti, srov. vysvětlivku č. 2 k § 187 odst. 2.
2. Novelou provedenou zákonem č. 134/2002 Sb. byl stávající odstavec 2 v § 188a doplněn o
písmeno b) [písm. a) představuje původní odst. 2], čímž byl proveden závazek
vyplývající z čl. 9 Společného postupu odsouhlaseného Radou na základě článku
K3 Smlouvy o Evropské unii týkající se přibližování zákonů a praktik členských
států Evropské unie v boji proti narkomanii a týkající se prevence a boje proti
nezákonnému obchodování s drogami, který vyžaduje, aby při postihu podněcování
nebo vybízení k nezákonnému užívání nebo výroby narkotik členské státy věnovaly
zvláštní pozornost používání údajů zpracovaných na počítači, a zejména na
Internetu. Vedle šíření toxikomanie prostřednictvím veřejně přístupné
počítačové sítě, jakou je Internet, se demonstrativním výčtem doplňují další
obdobně účinné formy (obdobně jako je tomu např. u § 206 odst. 2).
3. Tiskem
se rozumí každé vyhotovení textu, znaku nebo obrazu rozmnoženého mechanickou
nebo chemickou cestou, např. za pomoci tiskařského lisu, cyklostylu, xeroxu,
fotokopírky, telefaxu, fotoaparátu, rotaprintu apod. Tiskem se vytváří
tiskovina [srov. § 89 odst. 4 písm. a)]. Podstatnou náležitostí tiskoviny je
její vyhotovení tiskařským strojem nebo jiným zpravidla obdobným nebo
navazujícím způsobem, proto tiskovinou není přepis na psacím stroji.
Tiskem se zde
mají na mysli nejen noviny, časopisy, magazíny, bulletiny a jiná periodika, ale
i všechny další neperiodické publikace – knihy, sborníky apod. Zákon zde má na
mysli obsah tiskoviny, jímž je třeba rozumět, jak vlastní obsah textu, znaku či
obrazu, tak i jejich uspořádání a příp. i výtvarné zpracování.
4. Filmem
se zde rozumí určitý děj, ale i text či obraz, zachycený na filmový pás, který
je určen k veřejnému promítání. Jsou to tedy zpravodajské, krátkometrážní i
dlouhometrážní a další filmy určené k veřejné produkci. Naproti tomu sem
nepatří televizní filmy a inscenace, které se zařazují pod pojem televize.
5. Rozhlasem
se zde míní veřejné šíření řeči a hudby z jednoho místa na dálku k posluchačům
pomocí elektrických signálů rádiovou cestou nebo vedením, přičemž jde o
vysílání na všech vlnových frekvencích, ale i rozhlas po drátě, a to bez ohledu
na to, kdo ho provozuje. Nepatří sem však místní rozhlas a závodní rozhlas,
které mohou být zařazeny pod jiný obdobně účinný způsob.
Televize je sdělovací prostředek pro přenos
pohyblivých obrazů elektrickou cestou na vzdálenost k divákům, přičemž její
princip je založen na rychlém rozkladu televizního obrazu na elementární body,
postupném přenosu informace o jejich světlosti a barvě a znovusestavení obrazu
v televizním přijímači.
Rozhlas a
televize jako
nejdůležitější masové sdělovací prostředky moderní doby mají zcela mimořádné
postavení, a proto uveřejnění obrazu, projevu či textu jejich prostřednictvím,
podobně jako u novin, jestliže jde o trestný čin, zvyšuje stupeň nebezpečnosti
činu pro společnost.
6. Veřejně
přístupnou počítačovou sítí se rozumí funkční propojení počítačů do
sítí s cílem vytvořit informační systém pracující s tzv. dálkovým přístupem,
jakým je především internet a jiné podobné informační systémy (např.
francouzský Minitel apod.). Z technického hlediska je veřejně přístupná počítačová
síť soustavou serverů, datových komunikací a k nim připojených počítačů. Z
organizačního hlediska jde o provozovatele jednotlivých sítí a podsítí,
zprostředkovatele připojení i uživatele a další subjekty.
Internet jako světová informační počítačová síť
vznikl propojováním původně privátních, specializovaných a autonomních datových
sítí (vojenské, školní, energetické apod.) a později již veřejných takových
sítí (přístupných většinou za úplatu každému zájemci) s postupnou změnou jejich
charakteru (přechod na jednotný protokol řízení přenosu Transmission Control
Protocol/Internet Protocol, budování na principu dobrovolných dohod atd.),
včetně užívání zdarma. Rozhodujícím okamžikem byl vznik služby WWW (World Wide
Web) v letech 1992 až 1993, která byla vytvořena v prostředí Internetu na bázi
počítačových serverů (části internetu) ukazujících jeden k druhému s využitím
tzv. hypertextových odkazů, podpory multimédií a integrování různých služeb.
WWW stránka nebo-li webová stránka je elektronický dokument, který se nachází
na určitém serveru, jeho obsah je propojen (indexován) pomocí hypertextových
odkazů na jiná místa tohoto dokumentu, nebo v jiných dokumentech na tomto
serveru nebo na zcela jiných serverech nacházejících se v síti internetu. 1
Právě pomocí WWW stránek může nejčastěji docházet k šíření toxikomanie.
Takovou
počítačovou sítí není např. uzavřená počítačová síť některé právnické osoby,
státního orgánu nebo jiné organizace, neboť nesplňuje podmínku veřejné
přístupnosti.
7. Jiným
obdobně účinným způsobem, jako je tisk, film, rozhlas, televize
nebo veřejně přístupná počítačová síť, je např. nahrávka na gramofonové desce,
magnetofonovém pásku, magnetofonové kazetě, videokazetě, záznam na počítačové
disketě, jestliže jsou zpřístupněny většímu počtu posluchačů nebo diváků, tedy
veřejnosti ve formě blíže neurčeného počtu lidí, přičemž nezávisí na tom, zda
přístup veřejnosti je zcela volný, nebo je omezen např. zaplacením určitých
poplatků, tzv. klubovou příslušností apod. Dále sem lze zařadit i místní
rozhlas, vysílací stanici apod.
8. Z hlediska zavinění se u šíření
toxikomanie tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou
sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem z povahy věci vyžaduje alespoň
eventuální úmysl
[srov. § 4].
Vztah k
jiným ustanovením:
1. O alkoholických nápojích platí jiná ustanovení, a
proto jsou alkoholické nápoje z návykových látek, kam jinak patří (§ 89 odst.
10), z tohoto ustanovení vyňaty – srov. trestný čin podávání alkoholických
nápojů mládeži podle § 218 a
trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1. Dále srov.
trestný čin podávání anabolických látek mládeži podle § 218a.
2. Jednočinný souběh trestných činů
šíření toxikomanie podle § 188a TrZ a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních
látek a jedů podle § 187 TrZ je vyloučen, neboť trestný čin šíření toxikomanie podle §
188a TrZ je v poměru subsidiarity k trestnému činu nedovolené
výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 TrZ. Z tohoto důvodu se skutek, který by vykazoval znaky obou
uvedených trestných činů, posoudí jen jako trestný čin nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 TrZ (srov. TR NS 4/2004-T 681.).
3. Jednočinný souběh tohoto trestného
činu podle § 188a odst. 1, 2 s trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže
podle § 217 není vyloučen.
Z
judikatury:
R
11/1984 Viz
judikatura k § 217.
R 17/1999 K naplnění zákonných znaků trestného
činu šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 TrZ není nutné, aby osoby, jimž je jednání pachatele popsané
v této skutkové podstatě určeno, jím byly skutečně ovlivněny.
TR NS
4/2004-T 681.
Trestný čin šíření toxikomanie podle § 188a TrZ je v poměru subsidiarity k trestnému činu nedovolené
výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 TrZ. Jejich jednočinný souběh je vyloučen. Proto se skutek,
který by vykazoval znaky obou uvedených trestných činů, posoudí jen jako
trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů
podle § 187 TrZ.
B
3/1981 Viz
judikatura k § 217.